Josef Eduard Proche
Narodil se dne 13. prosince 1822 v Novém Bydžově. Od svého mládí tíhl k ovocnému stromu, ale k ovocnářství se dostal oklikou, stejně jako většina ostatních pěstitelů. Už jako malý chlapec neunikl vlivu chlumeckého Velicha. Již od dětství se učil roubovat, k čemuž měl nemálo příležitostí v zemědělském kraji. Ale protože měl i matematické nadání, rozhodl jeho otec, městský důchodní (hospodářský úředník feudálního režijního velkostatku), že chlapec půjde na studia do Jičína. Mladý Proche však střední školu nedostudoval, přestože měl výborný prospěch. Po dvouletém studiu v letech 1834 – 1835 se vrátil domů, aby si po otcově smrti s podílu na dědictví mohl zařídit jednou obchod se smíšeným zbožím. V té době nebylo ovocnářství považováno ještě jako zdroj živobytí. Mladý Proche se jen nevěnoval obchodu, nestál za pultem, nehokynařil, ale po večerech trávil mnoho času nad odbornou literaturou, zvláště cizí, která ho přesvědčovala, že ovocnářství je třeba postavit na vědecký systém zbavený chaosu a nevědeckého prakticizmu. Když se jako mladý kupec vydal na zkušenou do Poděbrad, ocitl se záhy v ovocném arboretu Sans Pareil po ovocnáři Matěji Rösslerovi, které definitivně rozhodlo o příštím povolání mladého nadšeného ovocnáře. Poděbrady vystřídala Praha, kam se odebral ještě za obchodem, ale jeho srdce už tíhlo natolik k ovocnému stromu, že ho nemohl nikdo zviklat. Proche věnoval mnoho volného času studiu u pomologa H. R. Dickreta v zahradě Kozačce na Vinohradech a ve smíchovské univerzitní botanické zahradě, kde mu byl odborným rádcem profesor V. F. Kostelecký.
Proche se neuspokojoval jen nahodilými pokusy, nevynalézal to, co už bylo objeveno jinými ovocnáři. Od svých pomologických začátků se především zajímal o anatomií a fyziologií ovocného stromu a k tomu používal, na tehdejší dobu, moderních pomůcky jako byl lékařský skalpel, mikroskop, sáčky na opylování a mnoho dalších. Při své práci si stanovoval náročné cíle s plány, vypěstovat dostatek kvalitního šlechtěného ovoce pro všechen lid a postarat se i o jeho odborné průmyslové zpracování. Proto také pilně studoval konzervárenskou technologií, kvasnou chemií a i ostatní co souviselo se zpracováním ovoce. Nebývalý zájem zavedl mladého začínajícího ovocnáře do ciziny, odkud už zaznívalo několik ovocnářských jmen. Odvážil se za hranice na zkušenou jako obchodník a přitom sledoval ovocnářský pokrok v Rakouskouhersku, Bavorech a Itálií. Cesty za poznáním však musel předčasně ukončit, když mu onemocněla matka.
Na přání matky se usadil v Novém Bydžově a v roce 1849 si otevřel obchod, ale už ne se smíšeným zbožím ve kterém byl vyučen, ale s povidly, ovocnými víny a šťávami. Proche byl však špatným obchodníkem, ale velkým snílkem v pomologií. Aby se vyhnul finančnímu úpadku, zakoupil si s přispěním podílu po otci v blízkých Vysočanech roku 1854 malý pivovar. Ale ani v pivovarnictví vlivem své nepraktičnosti se mu moc nevedlo a vydržel ve Vysočanech jen sedm let. Po dalším nezdaru v podnikání zakoupil ve svých čtyřiceti letech ve Sloupně zemědělskou usedlost o výměře 1,2 ha, kde se pak natrvalo usídlil. I když se Prochevo jmění ztenčilo bylo toto období pro zralého muže velice povzbudivé a prožíval od roku 1862 šťastné chvíle ve Sloupně. Od toho času se začal plně věnovat své lásce – pomologií, přitom využíval zkušeností z cest, doplnil si cizí literaturu a počal na vlastním pozemku nejvhodnější šlechtěnce pro své první arboretum. Pěstoval stromky ze semene a později však počal cílevědomě křížit různé odrůdy a ze semen takto získaných pěstoval další semenáče. Z nich vybíral ty, které se mu zdáli úspěšné. Poněvadž vedl o svých pokusech podrobné zápisy, můžeme jeho metodu a výsledky pěstění dobře rekonstruovat. Neopoměl ani na svou rozsáhlou korespondenci se všemi známými pomology doma i v daleké cizině. Jeho korespondence směřovala do Vídně, Francie, Německa ale i na Ukrajinu vynikajícím pomologům tehdejší doby (Oberdieck, Leroy, Lucas, Spätn, Engeelbercht, Liegel a další. Z korespondence získával zkušenosti, ale přícházeli mu také rouby. Přátelská korespondence se vyvinula s pomologem Jaroslavem Josipovičem Němcem, synem spisovatelky Boženy Němcové, ředitelem gymnázia ve Vinnici na Ukrajině. Z Ruska dostával Proche rouby zvláště otužilé a odolné a měl s nimi velmi dobré úspěchy. Šlechtitelské pokusy ve vlastním arboretu ve Sloupně polykaly dál rodinné jmění a příjem z nich nebyl valný. Proche štěpy rozdával okolnímu rolnictvu, k nim přidával i cenné rady a uspokojoval se jen radostí z úspěchů. Byl velice špatný obchodník a tak se obracel o pomoc na bratra Antonína, který žil v jeho domě.
Za několik let shromáždil Proche na svém pozemku stovky odrůd, jeho sortiment odrůd byl v Čechách největší. Všechny odrůdy, které pozoroval nebo vypěstoval, stručně a výstižně popsal. V jeho poznámkách jsou popisy 630 jablek, 518 hrušek, 131 slivoní, 44 třešní a višní, 38 lísek, 8 meruněk, 4 kdoulí, 15 malin, rybízu a angreštů. V jeho rukopisech je také dosti obšírný a podrobný návod k získávání a pěstování ovocných kříženců podle jeho vlastní zkušenosti. Rukopisy byly v majetku pomologa Josefa Vaňka v Chrudimi a nyní jsou v majetku muzea v Chrudimi. Ponechával si odrůdy jen kvalitní a vhodné pro místní poměry. Byl přísný ve výběru a nelitoval vymítit ušlechtilý strom, který nevyhovoval přezimování, úrodností,nároky na půdu a nesplňoval Prochem kladené požadavky. Doporučoval vždy jen to ovoce, které sám na svém pozemku vyzkoušel. V jeho úsilí o zvelebení sadů ho podporoval místní mlynář a vysloužilý námořník Walter. Soukromá zahrada brzy nestačila šlechtitelovým plánům. V roce 1888 vysázel Proche polní sad s 900 stromy. Své vyšlechtěné odrůdy ošetřoval od rána do večera a místo zaslouženého odpočinku a spánku zapisoval pečlivě své poznatky a zkušenosti až jich bylo šest tisíc stran.
Ovocnář Proche byl velice citlivým pozorovatelem přírody. Mezi stromy žil, se štěpy si vyprávěl, pomáhal jim k růstu, avšak nezůstával k jejich rozmarům shovívavý. Dbal na jejich přísné roztřídění, určení původu a neznal pravděpodobnost či polovičatost. Na svou zahradu nakonec vtěsnal k pokusům 1300 odrůd, registroval je do lístkových katalogů, sledoval jejich aklimatizaci v domácím prostředí a vyvíjel nové odrůdy cílevědomým křížením. Svého prvního křížence pojmenoval roku 1851 po chlumeckém sládkovi Josefu Daňkovi, mecenáši Boženy Němcové. Rodičovskými stromy mu byly otužilé odrůdy – Boskopské, Červené ušlechtilé, Blenheimská reneta, Holovouský malináč, Ribstonský jadernáč, Cosova reneta. Vypěstoval na nich sto nových odrůd, z nichž jen čtvrtinu pojmenoval, ostatní pouze očísloval. Zanechal po sobě i hrušku, šest angreštů a čtyři maliny. Při šlechtění a pokusech vždy dbal na to, aby strom brzy plodil, plody měly lahodnou chuť, záleželo mu i na velikosti plodu, která v té době nebyla zas tak rozhodující. Na stovkách jedinců se přesvědčil, že podmínky pro ovocnářství v Pocidliní jsou mimořádně příznivé, že české ovoce vyniká nad dovezeným. Všichni Procheovi odběratelé dali sloupenskému pomologovi za pravdu, zvláště když se přesvědčili, že i v silných mrazech jeho štěpy obstály.
Proche měl rád děti, vždyť sám jich měl sedm. Cizí mládeži rozdával ovoce na potkání, okolní zemědělce a pěstitele obdarovával štěpy a přidával i důležité rady, nezapomněl sdělit k darovanému kmínku i trochu zkušeností s jeho pěstováním. Nakonec přidal i trošku humoru a šprochu, kterým vždy oplýval. Ovocnáři i rolníci si pokrokového pěstitele nadmíru vážili, pro jeho štědrost, znalosti, ale také proto, že jim orouboval kde jakou pláňku a sám je také učil tomuto divu přírody. Proche udržoval čilé vědecké styky s chlumeckým pomologem Janem Říhou, který přilnul ke staršímu kolegovi synovskou láskou. Zásluhou Říhy byla také zachráněna velká část písemných prací Procheho. Procheho znali ne jen ovocnáři v celé zemi například Josef Bláha v Troji, Jan Šámal v Mladé Boleslavi, Václav Maruška v Klecanech, ale i v cizině. Sloupenský pomolog si dlouhodobě dopisoval s berlínským Späthem, Oberdickem v Jensenu, se Simonem v Metách a mnoha dalšími. Nejbohatší korespondence se dochovala s Jaroslavem Němcem, synem spisovatelky Boženy Němcové, který ho v dopisech Procheho oslovuje drahý strýčku a žádá ho o odborné články pro časopis Plodovodstvo. Němec byl se svou korespondencí prostředníkem mezi Prochem a Mičurinem. O přímém spojení mezi známými pomology se však zprávy nedochovaly.
V roce 1894 pozvali ruští pomologové Procheho na mezinárodní výstavu do Petrohradu, aby se jí účastnil jako zástupce vyspělých českých ovocnářů a přijal funkci odborného znalce. Proche byl již stár 72 let a nemohl se odvážit na tak dalekou cestu. Doporučil předsednictvu výstavy, aby za něho jmenovalo mladého Jana Říhu, z Chlumce nad Cidlinou, který už tou dobou byl uznávaným a výtečným pěstitelem.
Ještě v současné době by bylo možno narazit na některých zahradách nebo starších soukromých sadech na Procheho výpěstky, přestože už od jeho smrti uplynulo jedno století. Nejvíce se udržovala a pěstovala jeho prvotina Josef Daňek, dále pak Česká pochoutka, Vytoužené, Fialkové, Malinové mnohoplodné, Malinové sloupenské, Vrchlického, Božena Němcová, Gagarin, Libernáč sloupenský, Panenské veliké, Ideál, Jaroslav Němec, Výtečné české, Samovo a další. Jestliže se Proche zapsal velice kladně do srdcí zemědělců a zahrádkářů, nenašel pochopení tam, kde to bylo žádoucí, v novobydžovské zemědělské škole. Tehdejší ředitel školy Burian před žáky haněl Procheho výpěstky, znevažoval a tupil významného pomologa, ale přitom jeho rouby prodával jako své výpěstky a dokonce se odvážil Procheovo jablko Česká pochotka přejmenovat na svou Českou korunu. I tato trpká zkušenost zavdala příčinu, že se pomolog na konci svého života uzavřel sám do sebe a lidem přestal důvěřovat.
Ke konci svého života však zatrpkl, když žádný z jeho sedmi dětí neprojevil zájem o pokračování v jeho díle. Proche se jistě cítil osamělým, neboť neměl rovnocenných druhů ve svých snahách a jenom vášeň pro vědeckou práci a snaha prospět lidu udržovala jeho pracovní energií až do vysokého stáří. Jeho sad založený s nadšením, velkým elánem a silnou vírou v budoucnost nakonec zpustl. Bohužel nenalezl následovníků a z jeho sadu zbyly pouze trosky. Byl to muž jedinečné energie a předvídavosti. Jeho píle byla obrovská a lze jí pochopit jen jako projev jeho veliké lásky k ovocnictví. Proche zemřel ve svém sadu, u svých stromů. Ve svých šestaosmdesáti letech odešel do svého sadu kde byl později nalezen a lékař konstatoval smrt. Jeho domek i se sadem prodali potomci Procheho Strýhalům, domek s čp. 46 počátkem třicátých letech minulého století vyhořel a byl zbourán.
Ze svých kříženců dvacet pojmenoval a mnoho jich označil jen čísly.
- Božena Němcová – menší až střední jablíčko, podobné Muškátové renetě, povstalo z Cosovy renety. Zraje v srpnu a vydrží asi měsíc.
- Libernáč sloupenský – dosti velké jablko podobné Kardinálu žíhanému. Zraje v listopadu a vydrží přes vánoce.
- Malinové sloupenské – menší jablko podobné Bernskému růžovému, vypěstovaného roku 1887 z Holovousého malinového. Zraje v polovině října a vydrží přes vánoce.
- Oberdieckovo – střední velikosti, vypěstováno roku 1883. Má tvar i velikost Limburské renety. Zraje v listopadu a vydrží do ledna.
- Daňkovo – větší jablko. Je to první Prochův výpěstek z roku 1851. Podobá se Blenheimské renetě. Zraje v listopadu a vydrží do ledna.
- Ideal – střední velikosti, vzniklo křížením Blenheimské renety s Orleánskou. Je pěkně vybarvené jako Orleánská reneta. Zraje v polovině prosince a vydrží do března.
- Vytoužené (Mon désir) – střední velikosti podobné Oberdieckovu. Zraje před vánocemi a vydrží do března.
- Česká pochoutka – střední velikosti vzniklé v roce 1872 křížením Tyrolského červeného a Omanového. Zraje před vánoci a vydrží do března.
- Mikulášovo – jablko střední velikosti podobné Orleánskému, vzniklo křížením odrůd Old Nonpareil a Ribstonské renety v roce 1891. Zraje po vánocích a vydrží do května.
- Jaroslav Němec – jablko světle červené a šedě tečkované.
- Výtečné české – barvy nachové, chuti sladce aromatické.
- Růženka – jablko bledožluté.
- Marie – žluté, červeně tečkované.
- Fialkové – krvavě červené, desertní ovoce.
- Parména Gemma (poklad) – žluté jablko s polovinou zlatorudě zbarvenou, renetové chuti. Zraje v lednu a vydrží do května.
- Jan Říha - jablko světle žluté s četnými rezovými skvrnami. Dužina bělavě žlutá, polotemné sladké chuti s balzámovou příchutí. Dozrává v září a vydrží však jen tři týdny.
- Z hrušek vypěstoval a pojmenoval Máslovku vanilkovou – plody střední velikosti hruškovitého tvaru, barvy bledožluté. Zraje v prosinci a lednu.
- Z angreštů Non plus ultra, z malin Božena Němcová a Kníže Anatol Gabarin.
Proche sledoval při své práci týž cíl jako po něm Ivan Vladimirovič Mičurin. Chtěl obohatit stůl ovocem všech pracujících. Nespoléhal jen na aklimatizaci a selekci jedinců, za nejúčelnější šlechtění jedinců považoval křížení. Neměl předchůdce ve své vědecké práci. Šel vlastní cestou, jak dokazují tisíce jeho odborných poznámek. Jedna z nich je nadavše výmluvná: „Kdo nepokračuje, couvá zpět a i malá hřivna množí součet. Hleďme podle svých sil stát se užitečnými a žít nikoli jen výhradně pro sobě, nýbrž i příštím pokolením.“
Proche po sobě zanechal i množství odborných poznámek, doplněnými diagramy a kresbami. Jeho vědeckou práci je možno seřadit chronologicky:
Systematický seznam vysázených ovocných odrůd podle pomologické soustavy dr. A. Diela (1846),
Zápisy o sklizni ovoce (1848-58),
Seznam karafiátů (1856),
Seznam ovocných odrůd (1874),
Deník o povětrnosti (1878),
Odrůdy ovoce z vlastního průzkumu, 700 jablek, 600 hrušek, 200 švestek renklód a slív, 130 třešní a višní, 30 lískových ořechů, 25 vinných rév, 36 angreštů a 24 rybízů (1886),
Orientace v sadech a školkách s filozofickými úvahami i básněmi (1886-1888),
Popisy a kresby 237 ovocných stromů (1887),
Odrůdy ve vlastním sadě, 414 stromů (1888),
Návod ke křížení ovocných odrůd (1890),
O škůdcích a ochraně ovocného stromoví (1890),
Popisy a kresby ovocných odrůd, 671 kusů (1891),
Popisy, původ a kresby 3600 odrůd (1891),
Popisy 348 odrůd (1892),
Školkařství a ovocnictví (1892).